Biografie

EMILA MEDKOVÁ, roz. TLÁSKALOVÁ

 

1928
19. listopadu se Emilie Tláskalová narodila v Ústí nad Orlicí. Otec Josef Tláskal (1906-1961) byl typograf a do roku 1931 pracoval v Brožkově tiskárně v Ústí nad Orlicí. Matka Emilie (narozena 1907), pocházející z Hrušové u Vysokého Mýta, se ve dvacátých letech vyučila švadlenou v salónu své tety v Praze na Poříčí.

 

1939-1942

Navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Praze-Libni Na Korábě, školu ukončila s výborným prospěchem. Josef Tláskal pracoval za války (po zrušení Masarykovy letecké ligy) jako technický fotograf v továrně Letov v Letňanech.

 

1942-1943

Od 2. září 1942 studovala na Státní grafické škole (za války s názvem Grafická škola s českým jazykem vyučovacím) v Praze na Smíchově v Presslově ulici „dvouletou odbornou školu fotografickou“ ve třídě profesora Josefa Ehma; na grafické škole vyučovali také Jaromír Funke a Eugen Wiškovský. Roku 1942 přešel na tuto školu do třídy malíře a grafika Karla Müllera Mikuláš Medek.

 

1944

Od 2. ledna byla s celou třídou totálně nasazena k firmě Prag-film A.G. Barrandov – filmové laboratoře, kde pracovala jako praktikantka v laboratoři do konce války. V barrandovských laboratořích se tehdy sešla větší skupina žáků z různých oddělení grafické školy, mezi nimi také Dagmar Hochová ze třídy Jaromíra Funka a Ján Šmok.

 

1945

Po složení absolventských zkoušek za druhý ročník se přihlásila ke studiu na „dvouleté specielní škole pro fotografy“ na Státní grafické škole, opět u Josefa Ehma, a absolvovala ji za jeden rok. V okruhu studentů grafické školy se podílela na činnosti tvůrčí skupiny Jantar (1945-1946), k níž patřila Dagmar Hochová, Josef Lehoučka, Ján Šmok a další.

 

1947

Od 2. ledna pracovala jako fotografka v Ústavu lidské práce (později přejmenovaném na Československý ústav práce) v Praze v Jeruzalémské ulici číslo 9 až do jeho likvidace v červnu 1951. Za první vydělané peníze si koupila fotoaparát Flexaret 6 x 6 cm.

 

Prostřednictvím Josefa Lehoučky se seznámila s Mikulášem Medkem, který tehdy s Lehoučkou a Zbyňkem Sekalem studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Františka Tichého.

 

1948

24. března vstoupila do Komunistické strany Československa.

24. červencem je datován nejstarší zachovaný milostný dopis Mikuláše Medka Emile.

V letech 1948-1951 vznikaly ve spolupráci Emily Tláskalové a Mikuláše Medka četné inscenované fotografie.

 

1951

Po zrušení Československého ústavu práce byl 1. července ustaven Výzkumný ústav bezpečnosti práce ROH (na stejné adrese), kde pracovala až do 30. září 1963.

Díky Mikuláši Medkovi se seznámila se skupinou mladých autorů soustředěných kolem Karla Teiga, k níž patřili především Vratislav  Effenberger, Josef Istler, Libor Fára, Václav Tikal, Karel Hynek a občas Jan Kotík. Od ledna do října připravili deset ineditních pracovních sborníků Znamení zvěrokruhu (vždy v jednom exempláři). Do červencového sborníku Lev začlenil Libor Fára obsáhlý soubor jednadvaceti fotografií Emily Tláskalové (bez uvedení názvů a datace).

12. září se provdala za malíře Mikuláše Medka (1926-1974), syna spisovatele Rudolfa Medka a Evy Medkové, rozené Slavíčkové. Bydleli na Smíchově na Janáčkově nábřeží číslo 49 v bytě sdíleném s rodinou Mikulášova staršího bratra Ivana. Až do roku 1966 byl jejich obývací pokoj i Medkovým ateliérem, v němž se po léta scházeli četní umělci a intelektuálové.

Zářijový sborník Váhy, sestavený Vratislavem Effenbergerem, obsahoval pět fotografií Emily Medkové.

 

1952

1. dubna se Medkovým narodila dcera Eva. V září se Emila Medková vrátila do práce.

Emila Medková se stala hlavním modelem Medkových figurálních kompozic, například obrazu Imperialistická snídaně (Emila a mouchy).

 

1953

Roku 1953 navázal Vratislav Effenberger na tradici sborníků Znamení zvěrokruhu, přerušenou po Teigově smrti v říjnu 1951, a začal s přáteli připravovat ineditní pracovní sborníky Objekt (opět v jediném exempláři). Emila Medková na všech pěti svazcích, které v letech 1953-1962 vznikly, výrazně spolupracovala.

V září začala pracovat s fotoaparátem Rolleiflex 6 x 6 cm.

Společně s Mikulášem Medkem připravila odpovědi na Effenbergerovu jarní anketu o surrealismu. Sama odpověděla pouze na otázku „Jak probíhá ve Vašem případě tvůrčí proces?“ – „V mém případě probíhá tvůrčí proces oblastí intuitivního výběru.“

Medkovi rovněž připravili odpovědi na Effenbergerovu anketu o poezii (1953-1954).

 

1954

Stala se vedoucí fotolaboratoře ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce ROH.

 

1957

Třídenní zájezd do Německé demokratické republiky.

 

1958

Na obálce Objektu 3 (včetně hřbetu a zadní strany) byla použita fotografie Emily Medkové Dvě hlavy. Medková přispěla souborem deseti fotografií s datováním od roku 1956 do roku 1958. Následovala studie Vratislava Effenbergera Fotografie Emily Medkové.

 

1960

Ve dnech 8. května až 5. června uspořádal Krajský vlastivědný ústav v Hradci Králové v budově Oblastního muzea první samostatnou výstavu fotografií Emily Medkové (cykly Záznamy, Zdi, Hlavy). Komentář k vystaveným fotografiím od Vratislava Effenbergera visel mezi exponáty.

Nafotografovala obálku pro Objekt 4. Emila Medková vybrala jedenáct fotografií označených jako Záznamy 1960, jimž předcházel text Vratislava Effenbergera.

 

1961

17. října byla po řadě setkání teoretiků a umělců v Medkově ateliéru založena početná skupina Konfrontace. Patřili k ní dva fotografové – Emila Medková a Karel Kuklík.

 

1962

22. března byla zahájena výstava fotografií Emily Medkové v galerii Krzywe kolo ve Varšavě (30 fotografií z let 1954–1961), text do katalogu napsala Anna Fárová.

Na obálce Objektu 5 se objevila fotografie Emily Medkové Šipka (mířící na přední straně směrem dolů, na zadní straně nahoru). Úvodní část tvořilo jedenáct fotografií Emily Medkové z let 1961-1962 (například Karlův most, Vryp, Tvář, Ruce, Vratislav, Znak).

Týdenní zájezd do Polska na Varšavskou jeseň.

 

1963

Odešla z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce do Psychologického ústavu Univerzity Karlovy, Hradčanské náměstí číslo 5, kde pracovala jako fotografka od 1. října 1963 do 15. března 1973.

V březnu vyšel ve Fotografii ´63 článek Daniely Mrázkové o fotografiích Emily Medkové.

V květnu se konala výstava Emilia Medkova – Abstractions? v Miami Museum of Modern Art (texty – Bernard Davis a Anna Fárová, text od Vratislava Effenbergera nebyl publikován).

Ve dnech 5. až 11. června uspořádal její výstavu Dům osvěty v Kralupech (text – Jan Kříž).

V období od 23. června do 11. srpna se uskutečnila výstava fotografií Emily Medkové z let 1951-1963 ve Vlastivědném muzeu v Písku, připravená Alšovou jihočeskou galerií na Hluboké (text v katalogu – Jan Kříž, vystaveno 45 fotografií).

V říjnu a listopadu proběhla  další samostatná výstava v Oblastní galerii v Liberci (text – Čestmír Krátký).

Zbyněk Sekal použil fotografii Emily Medkové Znak z roku 1962 na obálce knížky Proměna od Franze Kafky, vydané v Sekalově překladu a grafické úpravě v SNKLU v Praze.

 

1964

16. ledna proslovil Vratislav Effenberger v Klubu výtvarných umělců v Praze obsáhlou přednášku Okruh pěti Objektů, v níž se podstatným způsobem zabýval i dílem Emily Medkové.

František Šmejkal a Věra Linhartová začlenili tvorbu Emily Medkové do koncepce výstavy Imaginativní malířství 1930-1950, jež se měla konat v březnu a dubnu v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, ale nebyla zpřístupněna; v omezeném rozsahu a pod změněným názvem proběhla od 18. července do září v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Od 5. do 28. června uspořádal Dům umění města Brna v Domě pánů z Kunštátu – Fotografickém kabinetu Jaromíra Funka výstavu fotografií Emily Medkové z let 1949-1964 (zahájení a text v katalogu – Jan Kříž, vystaveno 62 fotografií).

Společně s dalšími českými umělci ji Edouard Jaguer zařadil na mezinárodní výstavu Phases v Musée d´Ixelles v Bruselu.

 

1965

18. února byla zahájena první pražská výstava fotografií Emily Medkové z let 1949-1964 v Galerii mladých v Alšově síni v Praze (proslov na vernisáži a text v katalogu – Jan Kříž, vystaveno 65 fotografií).

Současně s pražskou výstavou vydalo SNKLU v únoru monografii Emila Medková od Jana Kříže (v edici Umělecká fotografie) s 61 reprodukcemi.

Na jaře vystavovala v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích.

Od 5. června do 4. července měla samostatnou výstavu v divadle v Ústí nad Orlicí (úvodní text – Vratislav Effenberger).

V září publikoval František Šmejkal v časopise Phases článek o surrealismu a imaginativním malířství v Československu, v němž věnoval pozornost rovněž Emile Medkové.

Byla přijata do Svazu čs. výtvarných umělců.

 

1966

Desetidenní zájezd se Svazem ČSVU do Francie (bez Mikuláše Medka, kterého nepustili). Společně s Josefem Istlerem a Vratislavem Effenbergerem navštívila v Paříži Toyen. Během pařížského pobytu vznikl cyklus Paříž.

Byla zastoupena na výstavě Surrealismus a fotografie (koncepce – Adolf Kroupa, Petr Tausk, Václav Zykmund a Vilém Reichmann, text – Václav Zykmund). Výstava se konala v květnu a červnu v Brně ve Fotografickém kabinetu Jaromíra Funka v Domě pánů z Kunštátu. Repríza proběhla od 2. října do 2. listopadu v Museum Folkwang v Essenu a roku 1968 v Praze v Síni Československého spisovatele a v Bratislavě.

Společně s Mikulášem Medkem se zúčastnila výstavy 12 českých umělců ve Worpswede, probíhající od 25. června do 31. července. Medkovi při této příležitosti podnikli cestu do Brém a do Hamburku.

Společně s Teigem, Toyen, Tikalem, Istlerem, Medkem, Nožičkou, Hrstkou a Spalangovou se Emila Medková objevila na tematické výstavě UDS nazvané Symboly obludnosti, uskutečněné v září a říjnu v Galerii D v Praze. Výstavu připravili Stanislav Dvorský, Vratislav Effenberger a Petr Král.

 

1967

V květnu a červnu se uskutečnil měsíční studijní zájezd Mikuláše a Emily Medkových do Janova na pozvání galerie La Bertesca.

Anna Fárová vybrala deset fotografií Emily Medkové z cyklu Paříž z roku 1966 na výstavu 7 + 7 (fotografů) ve Špálově galerii v Praze, pořádanou od 20. července do 27. srpna. Výstava konfrontovala fotografii spontánní (lidské náměty) a obrazovou, meditativní (statický objekt nebo příroda). Medková patřila do druhé skupiny společně s Josefem Sudkem, Jiřím Severem, Čestmírem Krátkým, Miroslavem Hákem, Karlem Kuklíkem a Stanislavem Bencem.

Dvoudenní zájezd se Svazem ČSVU do Rakouska.

Čtrnáctidenní studijní zájezd Mikuláše a Emily do Německé spolkové republiky.

Od 11. do 26. listopadu byla zastoupena dvěma fotografiemi na World Photo ´67 v Leedsu (z Československa se zúčastnili ještě Josef Koudelka a Dagmar Hochová).

 

1968

29. května byla zahájena výstava prací 3 československých fotografů – Emily Medkové, Čestmíra Krátkého a Karla Kuklíka – v Krakově (text v katalogu – Anna Fárová). Každý autor se představil pětadvaceti fotografiemi (v případě Emily Medkové z let 1962-1967).

Druhý měsíční zájezd Mikuláše a Emily Medkových i s dcerou Evou do Janova na pozvání galerie La Bertesca. Navštívili také další italská města – Pisu, Benátky, Florencii. Italské prostředí inspirovalo Emilu Medkovou k vytvoření cyklu Kulisy.

Desetidenní cesta Mikuláše a Emily Medkových do NSR na zahájení výstavy obrazů českých a německých výtvarníků v Hameln, odkud se 23. srpna vrátili domů.

 

1969

Antonín Dufek ji zařadil na výstavu Současná československá fotografie, uspořádanou v květnu v Moravské galerii v Brně.

V červnu vyšlo 1. číslo surrealistického časopisu Analogon (s tématem Krize vědomí), redigované Vratislavem Effenbergerem; dvě fotografie Emily Medkové z italského cyklu Kulisy z roku 1968 se zde ocitly na společné straně se dvěma reportážními záběry nazvanými Májová Paříž 1968.

Medkovi se přestěhovali do Šumavské ulice na Vinohradech.

 

1970

V březnu se v Hamburku (Galerie am Klostern) konala výstava Mikuláše a Emily Medkových (bez katalogu).

V květnu byla připomenuta na bratislavské výstavě současné české fotografie ze sbírek Moravské galerie v Brně, připravené Antonínem Dufkem.

 

1971

Byla zařazena na výstavu Československá fotografie 1968-1970, která proběhla v říjnu v Moravské galerii v Brně (koncepce výstavy a text – Antonín Dufek).

Fotografie Emily Medkové se objevila vedle fotografie Josefa Koudelky na obálce knihy Anny Fárové Současná fotografie v Československu, obsahující rovněž heslo Emila Medková; kniha, vydaná Obeliskem, šla do stoupy.

 

1972

V listopadu uveřejnila Anna Fárová v 11. čísle Československé fotografie v rubrice Ze sbírek UPM medailon Emily Medkové, doprovázený čtyřmi fotografiemi.

Od 15. prosince 1972 do ledna 1973 se osmi fotografiemi přestavila na mezinárodní fotografické výstavě Prezentacje ve Varšavě (koncepce výstavy a text – Juliusz Garztecki). K jedenácti vybraným autorům patřili například Harry Callahan, Aaron Siskind a Jeanloup Sieff.

 

1973

15. března odešla z katedry psychologie FF UK, kde pracovala deset let jako fotografka – dala okamžitou výpověď vzhledem k neustále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu Mikuláše Medka, o něhož pečovala až do jeho smrti.

V říjnu se účastnila výstavy Lyrické proudy v československé fotografii, připravené Petrem Tauskem a pořádané Domem umění města Brna v Kabinetu fotografie Jaromíra Funka v Domě pánů z Kunštátu (reprízy v Praze, Hradci Králové a v Jičíně, v Miláně, Freiburgu a Tunisu).

 

1974

Medkovi se přestěhovali do Estonské ulice v pražských Vršovicích.

23. srpna zemřel po operaci Mikuláš Medek.

 

1975

Ve dnech 20. až 22. září se konala výstava posledních obrazů Mikuláše Medka v  ateliéru v Letohradské ulici na Letné, kde pracoval od roku 1966. Výstava znamenala zároveň rozloučení s rozměrným ateliérem, v němž si Emila Medková po odchodu ze zaměstnání roku 1973 vybudovala první vlastní fotografickou komoru a který nyní musela opustit. Jako náhradu jí přidělili ateliér v Přemyslovské ulici číslo 17.

Obnovila spolupráci se Surrealistickou skupinou v Československu, která se v novém složení utvořila na začátku sedmdesátých let kolem Vratislava Effenbergera a k níž vedle Ludvíka Švába patřili Eva a Jan Švankmajerovi, Martin Stejskal, Albert Marenčin, Karol Baron a Alena Nádvorníková, od konce sedmdesátých let i František Dryje a Jiří Koubek.

Emila Medková se v následujících letech zapojila do skupinových aktivit, zejména kolektivních her a interpretací, anket, kolektivní tvorby objektů (např. Kolektivní objekt Surrealistické skupiny v Československu Karel Teige jako schránka na sborník o interpretaci, 1975). V roce 1975 se zúčastnila hry na vyhledávání vizuálních analogií Panoráma (námět a metoda – Martin Stejskal, součást tematického sborníku Analogie) a hry Restaurátor (kolektivní experimentace s taktilní interpretací, námět, metoda a redakce – Jan Švankmajer, zadání 1974, konečné datování říjen až prosinec 1975, dokumentováno ve Švankmajerově knize Hmat a imaginace).

 

1976

Fotografovala pro Státní židovské muzeum v Praze sbírkové předměty, pracovala pro Divadelní ústav v Praze.

V srpnu byl v 8. čísle Československé fotografie v rubrice Z tvůrčí dílny otištěn rozhovor Anny Fárové s Emilou Medkovou (jediný, který ve svém životě poskytla), doplněný reprodukcemi sedmi fotografií ze sedmdesátých let.

V říjnu se podrobila operaci, rekonvalescence trvala do dubna 1977.

 

1977

V 1. čísle pařížského časopisu Surréalisme, vedeného Vincentem Bounourem, zveřejnila Alena Nádvorníková text o Emile Medkové a antropomorfizaci detailu, doprovázený fotografiemi Sněžná hlava (1949) a Pět (1951).

Vratislav Effenberger napsal text Medci (publikován až roku 1990 v Analogonu).

 

1978

V dubnu odevzdala pro ineditní surrealistický sborník Sen, redigovaný Albertem Marenčinem, zápis Snu z doby kolem roku 1950, který byl zařazen do oddílu Sny o premenách osob. Do oddílu Sny o skupině v tomtéž sborníku, vznikajícím na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, byl začleněn i sen Emily Medkové z 13. května 1979.

V květnu proběhla v Minigalerii VÚVL v Brně-Medlánkách výstava Emily Medkové (text – Jiří Valoch).

 

1979

Pracovala opět na FFUK v Praze (do roku 1981).

Ve dnech 7. září až 7. října uspořádal Dům umění města Brna v Kabinetu fotografie Jaromíra Funka v Domě pánů z Kunštátu samostatnou výstavu Emily Medkové (zahájení – Eva Švankmajerová, texty v katalogu – Ludvík Šváb a Albert Marenčin).

V rámci činnosti Surrealistické skupiny v Československu připravoval Jan Švankmajer nerealizovanou monografii Emily Medkové, pro niž získal i zápis jejích raných dětských vzpomínek.

Na pracovní výstavě Přízraky, fantomy v ateliéru Martina Stejskala v Praze (součást ankety o strachu) byla zastoupena jako účastník hry na vizualizaci strašidel.

 

1980

Od 7. do 26. září se konala samostatná výstava v České Třebové (ve spolupráci s Domem umění města Brna, úvodní slovo – Ludvík Šváb).

V říjnu publikoval Ludvík Šváb v časopise spřátelené švýcarské surrealistické skupiny Le la text K cyklu fotografických interpretací Emily Medkové.

Odpovídala na otázky ankety o štítivosti, připravené Janem Švankmajerem (1980-1981, přetištěno v jeho knize Hmat a imaginace).

 

1981

Na jaře se podrobila operaci, 7. září ochrnula na levou polovinu těla. Se zhotovováním fotografií jí nadále po technické stránce pomáhal zeť Petr Kosák, který se od mládí o fotografování zajímal.

Se Surrealistickou skupinou v Československu vystavovala od 13. června v galerii Phasme v Ženevě.

Účastnila se Švankmajerovy Experimentace s vyhledáváním obrazových analogií k taktilnímu objektu Masturbace (zadání z roku 1975, dokumentováno v jeho knize Hmat a imaginace).

 

1982

V březnu se v Surrealistické skupině se zapojila do hry Ilustrovaný sen (námět a metoda: Jan Švankmajer).

Edouard Jaguer včlenil medailon Emily Medkové do knihy Les mysteres de la chambre noire. Le surrealisme et la photographie, vydané Flammarionem v Paříži; Medkovou se v této knize zabýval i Petr Král v textu o fotografii v českém surrealismu.

 

1983

6. ledna přispěla do surrealistické Hry o Žugoně (námět a metoda – František Dryje, září 1982 až březen 1983), k níž dal podnět „záhadný fenomén“ objevující se v díle Alberta Marenčina.

Podílela se na přípravě výstavy Surrealistické skupiny s názvem Sféra snu, která měla proběhnout na Sovinci od května do června, ale byla těsně před zahájením zakázána. Ve stejnojmenném katalogu vyšel krátký text Emily Medkové o snech, dále její příspěvek k interpretační hře Ilustrovaný sen z března 1982 a také její Sen o skupině z 13. května 1979, uvedený již v ineditním sborníku Sen. Sféra snu obsahuje i text Princip zneklidnění, který napsal František Dryje roku 1982 k fotografii Emily Medkové Křik z cyklu Konec iluzí.

Na podzim se zapojila do kolektivní hry Potřeba příběhu (námět – Vratislav Effenberger a Martin Stejskal).

 

1984

6. ledna napsala na popud Surrealistické skupiny strojopisnou recenzi na nové filmy Jana Švankmajera.

Zúčastnila se surrealistické hry Martina Stejskala Ostrov mrtvých, v níž každý obdržel schéma „viditelné“ a „neviditelné“ části Böcklinova obrazu Ostrov mrtvých s úkolem doplnit nezobrazenou část ostrova podle svých představ, dále interpretační hry Jana Švankmajera Jedním uchem dovnitř a hry Vratislava Effenbergera Potřeba příběhu.

Na Sovinci se uskutečnila samostatná výstava fotografií Emily Medkové.

Sborník Proměny humoru, připravený Surrealistickou skupinou v Československu, obsahoval i záznamy skupinových aktivit, na nichž se podílela Emila Medková (projekt Surrealistická experimentace a kolektivní hra Potřeba příběhu).

 

1985

Od 13. do 31. března proběhla samostatná výstava Emily Medkové ve Výstavní síni Fotochema v Praze, v rámci cyklu Osobnosti československé fotografie a u příležitosti mezinárodní výstavy Interkamera 85 (v katalogu úryvky z textů Vratislava Effenbergera a Aleny Nádvorníkové). Průřez celoživotní tvorbou podalo čtyřicet fotografií od konce čtyřicátých let do současnosti.

Antologie tvorby Surrealistické skupiny v Československu z let 1980-1985, nazvaná Opak zrcadla, jejíž vydání fiktivně zaštítila svým jménem surrealistická skupina Le la ze Ženevy, obsahovala osm fotografií Emily Medkové, dále její odpověď na otázku Co je básnická inspirace a dvě fotografie, které vybrala při kolektivní Hře na obrazové definice.

19. září zemřela ve Vlašimi po těžké nemoci ve věku 56 let.